RNDr. Jan Šebelík - kandidatura v primárkách strany Svobodných
 

Pozorně sleduji tuto diskusi. Můj osobní názor je spíše blízký názoru pana Matějky. Svobodní se nesmí za žádnou cenu zpronevěřit idejím, formulovaným ve stanovách a v programovém prohlášení.

Vstoupím na tenký led, pokud se pokusím vyjádřit svůj vztah ke konzervatismu a liberalismu. Jsem spíše "filozof - amatér" a nemám tuto otázku úplně dořešenou. Přesto se o to stručně pokusím. Tohle jsem nikde nevyčetl, pokouším se o vlastní úvahu. Mohu se tedy velmi snadno mýlit anebo můžu být úplně "mimo mísu".

Konzervatismus pro mě představuje víru v trvalé, neměnné hodnoty. Myšlenky "Intelligent desing" jsou dozajista konzervativní. Svět má svůj neměnný, předem daný řád. Všechno má v tomto řádu svůj smysl a svůj význam. Základním rysem člověka v tomto řádu, kterým se liší od zvířat, je svobodná vůle, tedy uvědomělá volba z více možností. Právě možnost svobodné volby tedy dává lidskému bytí jeho účel a jeho úlohu v rámci našeho světa.

A jsme u liberalismu (či libertarianismu). Abychom naplnili (konzervativní) smysl lidské existence, musíme člověka osvobodit. Nesvobodný člověk nemůže plnit svoji úlohu, která mu byla v duchu inteligentního plánu předurčena.

Téma: Socialismus v Listině základních práv a svobod

Jan Mandát napsal/a: V první řadě je důležité říct, že domněnka, že LZPS obsahuje socialistické prvky, je naprosto nesmyslná.

Vážený pane Mandáte, dovolte, abych s vámi zcela zásadně nesouhlasil. Úkoly, kterými LZPS pověřuje stát, mohou v principu zastat komerční pojišťovny. Když říkám v principu, tak neříkám, že by neměla být poskytnuta první pomoc člověku, který se "nějak zapomněl" zdravotně pojistit. Ale v principu je každý zodpovědný sám za sebe.

Myšlenkové, politické a náboženské proudy není třeba hned zakazovat. Je ale třeba ochránit individuální lidskou svobodu. Je tedy třeba v principu zakázat, aby stát pod hrozbou násilí (penále, vězení) sahal do kapsy jednomu a přesouval z ní peníze do kapsy druhého. Je tedy třeba minimalizovat přerozdělování, základní rys socialistického státu.

Stát, který za peníze jedněch zajišťuje práva druhých, to je socialistický stát. Listina, která toto státu ukládá, je socialistická.

xxxx yyyy napsal/a: Vybral jsem proto čl. 31 - bezplatná zdravotní péče. Jeho vhodnost z hlediska diskuse spočívá v tom, že k němu máme rozhodnutí ústavního soudu - Pl.ÚS 1/08.

Dobrá, pane yyyy. Vybral jste si článek 31:
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Sám jste přitom v komentáři níže odhalil, že toto ustanovení je samo o sobě jasný nesmysl. Když jsou na zdravotní péči vydávány obrovské prostředky, někdo to zaplatit musí. O bezplatnosti pak nelze vůbec mluvit. Lze na nesmyslech budovat právní řád? Pokud připustíme, že ano, nedivme se, jak potom takový právní řád vypadá. Vy už mě znáte, pane yyyy, a proto jistě tušíte, co vám k článku 31 odpovím: ZRUŠIT.

Mimoděk jsme přitom odhalili další podstatný rys socialistického myšlení: mlžit, mlžit, mlžit. Bastiat by mohl říci: Bezplatná zdravotní péče, to je to, co je vidět. Lze na tom úspěšně sbírat politické body - viz podzimní volby. Obludné přerozdělování prostředků, obludná nespravedlnost, kdy jeden čerpá péči na úkor druhého, to je to, co na první pohled vidět není. Typický příklad populistické, přitom vědomě lživé propagandy socialistů.

Dobrá tedy: zrušme článek 31 a všechny další socialistické, vědomě lživé, zdravému rozumu odporující články. Z našeho právního řádu pak zcela vypadne sociální solidarita. Necháme to tak, nebo to budeme nějak řešit? Toť otázka do diskuse. Dle mého soudu řešit otázku sociální solidarity potřeba je, a to od samotných základů, nikoli jako pouhou opravu stávajícího socialistického pojetí. Už to tady někdo (pan Turai?) naznačil: sociální solidarita začíná v rodině, pokračuje v rámci sousedských vztahů, v obci, atd. Jaká úloha v tomto ohledu zbyde na stát, nad tím je třeba se zamyslet.

Téma: Proč ještě nejsem členem, ale příznivcem

Omlouvám se, pane Tryščuku, ale reagovat musím, abych zde obhájil svůj postoj. Schválně jsem oba soupeřící názory uvedl do úvozovek, abych nemusel být odkazován na definice. Věřím, že si všichni rozumíme, o co tu jde, i bez definic - viz též diskuse k tématu "Liberalismus nebo až Národní konzervatismus?". Nebezpečí, aby nebyly upozaďovány základní priority Svobodných (Stanovy, čl.2, odst.1), tu bohužel vidím. Kam jsme to dospěli, když jeden z kandidátů v primárkách napíše: "A samozřejmě, já obecně (!) nadřazuji "státní zájmy", zájmy své vlasti, nad zájmy individuální."? Ještě s tím vykřičníkem.

Jsem proti zaplevelování diskusí. Jsme ale v tématu "Proč ještě nejsem členem, ale příznivcem", takže je na místě, abych řekl, že pokud by se slovíčko "národ" objevilo ve stanovách jako nějaká důležitá priorita, okamžitě tady končím. A ještě reakce na vaši otázku: o tom, zda bych měl být pro nebo proti tomu, zda něco řekne nebo neřekne Václav Klaus, o tom jsem pochopitelně vůbec nepřemýšlel. Určitě řekne, co uzná za vhodné bez ohledu na to, zda jsem pro nebo proti.

Možná jsme si nerozuměli. Já obecně nemám nic proti vlastenectví či národovectví. Pouze jsem vyslovil pochybnosti, zda tyto "kolektivistické" ideje nejsou v rozporu s "individualistickými" idejemi formulovanými v základních programových dokumentech strany Svobodných. Jde o priority. A já nechci, aby programové ideje Svobodných byly jakýmkoli způsobem rozmělňovány. Buďme opravdu "monotématickou" stranou, jak to tady kdosi nazval.

Téma: Nezařazeno

1. Odposlech je brutálním zásahem do soukromí člověka. Nejlepší by bylo, kdyby byly odposlechy zcela zakázány. Jenže jsou oblasti kriminality, které by bylo těžko bez odposlechu odhalit a dokázat. Proto zákon povoluje odposlech jako zcela výjimečný nástroj, odposlech musí být nařízen soudem. Současně se ukládá, že odposlech může být použit pouze k účelu usvědčení pachatele, nikdy jinak. A tak je to správně. Když už je povoleno soukromí člověka takto závažně porušit, nechť je toto porušení striktně regulováno.

2. Je nepochybné, že uveřejnění odposlechu v drtivé většině případů není uplatněním svobody slova. Média odposlechy zveřejňují proto, protože to pro ně je dobrý byznys. O ochraně svobody slova bych proto moc nemluvil. Médiím jde jenom o ochranu jejich byznysu.

3. Pokud, i když v dobré víře, koupím kradený mobil a přijde se na to, zboží mi bude zabaveno. Pokud někdo zveřejní odposlech, je od samého počátku zřejmé, že o kradené zboží šlo a že kupující o tom musel vědět. Tak co s takovým člověkem, který kradené zboží použil pro svůj byznys?

4. Jsou tady proti sobě stavěna dvě ústavou zaručená práva: ochrana soukromí a svoboda slova. Co má větší hodnotu? Především v případě odposlechu je už porušeno první právo. Kdyby první právo porušeno nebylo, těžko by byly odposlechy a těžko by tedy mohly být zveřejněny. Proto soudím, že uplatnění práva na svobodu slova je v tomto sporu druhotné. Aplikace svobody slova nemůže být založena na porušení jiných občanských práv.

5. A navíc, jsem Svobodný. Ochrana individuálních práv člověka, tedy ochrana soukromí, by proto pro mě měla být na prvním místě už podle Stanov.